To mě skoro rozbrečelo. I když se snažím nečinit jiným, to co bych nechtěla sama. Přesto mi to pak někdo takto jako ty tak předá. Možná v reálu i z těch, co neuklízí, neumravní své děti, neupevní své trampolíny, takže při vichru mi sedřou vrata garáže. Když upozorním , že jsou v předpovědi další bouře a poryvy větru, tak řeknou jen " já ty trampolíny přece uklízet nebudu "... protože co by bába chtěla.
opravdu už neexistujení nic jako chování ve prospěch všech? vím , že jsem naivní idealista. Tady se vždy poučím, že žiju v jiném kosmu.
chápu, vypadá to, že jsem zpovykaná osoba, co by chtěla nevímco po sousedech ( trochu umravnit děti, upevnit trampolínu před vichřicí, úklid společných prostor ) . už i mně to začíná připadat, že bych chtěla něco navíc, něco , co není běžné a co by bylo jak nějaká služba pro mě osobně - a mám pak problémy to s mladými, statnými lidmi vůbec nadnést. diskutovat. Sama žena. Protože z pozice mladé obyvatelky mezi starými před 20 lety jsem se nepozorovaně dostala asi do pozice stará bába, co chce po ostatních úklid a zajištění majetku pro případ větru. Protože jsem tu v domě ( 4 byty ) sama, která by úklid a údržbu chtěla, po dnešních lidech ( dříve, za mé babičky atd. to v domě bylo běžné , nějak samospádem - úklid atd. a to měli asi více co dělat v domácnosti ), tak jsem ta nepříjemná a mně osobně je to opravdu těžké , jako pravému introvertovi. Trápí mě to. že se snažím uklízet a vyřídit věci jen sama. Dva roky mě stálo jen vyřizování nové střechy, která už protékala horem spodem, ale nikdo nebyl schopen svolávat společné schůze, přečíst nabídky, zhodnotit, vybrat, zorganizovat. A to jsem člověk úplně neakční, který je zvyklý se vézt.
Jakoby to bylo novou normou - nikdo po nikom nic nemůže vyžadovat probůh, vše je jen dobrovolné na základě pocitů lidí, kteří ale žádnou odpovědnost kromě sebe necítí. To je to , co je naším cílem? Pěkná svoboda bez jakékoli povinnosti? ano, čtu tu občas, jak je to dobré a žádoucí. v praxi to nedokážu ocenit. Do budoucna mi to nedává výhled