píšeš "Vadí mi jakékoliv hlasité projevy sousedů - bouchání dveří, dupání po schodech, práskání nádobím a šuplíky, běhání dětí po bytě."

Tak tohle je pro mě cáklý. Jako důchodci u mojí tchyně v paneláku. Nudí se, tak furt jen přemýšlí, na koho či na co by si mohli stěžovat. Švagryně děti maj průšvich vždycky, přitom jsou to normální děti. Scházejí se radši venku.

My jsme hlučná rodina, hrajeme na hudební nástroje, zpíváme. A musím říct, že v paneláku se mi děti vychovávaly fakt blbě. Jak to šlo, zdrhali jsme pryč, i když jsme pak museli jíst suchou rejži a hypotéku máme do šedesáti. Tady mají starousedlíci kohouta co zrána kokrhá, psy co štěkají na každého, motorovku, cirkulárku, motorky, křovinořezy, normální děti co běhají v ulici... Sem patříme a jsme tu rádi. Nepatříme do trapistického kláštera a ani nechceme mít okolo sebe nikoho, kdo neustále dumá, co by mu asi mohlo vadit.