Když je něčeho moc, tak si o tom doma popovídám, postěžuju...třeba s manželem, nebo s mamkou, kamarádkou...prostě s někým blízkým, kdo mě zná...ale to je spíš výjimečně...spíš se snažím řídit si život tak, aby ideálně nebyl důvod "brečet". Pokud mi nevyhovuje práce, tak ji změním, když mám pocit, že něco nestíhám, tak si doma o tom promluvíme, co by se dalo dělat jinak... Cizím lidem si nestěžuju, k čemu by to bylo, že bych jim to vykládala? Pokud mi něco někde vadí, tak to musím řešit já sama a s těmi, kterých se to týká...ostatním do toho vlastně nic není, tak proč by to měli poslouchat...