Děti jsem vedla k běžné ohleduplnosti typu v lese, v MHD, v čekárně atd. se nekřičí, pokud jde někdo z nás spát, tak samozřejmě nikdo nedělá hluk. Běžný provoz až tak neřešíme, jsme ve vlastním domě, takže ano, některé z mých dětí dupou, bouchnou dveřmi atd.

To co popisuješ, mi připomíná moji mamku (nedávno jsem tu psala o tom, jak je nespokojená s bydlením). Kámen úrazu je přesně tato výchova, kterou popisuješ. Babička ji vedla k naprosté tichosti a nenápadnosti, musela být jako myška.

No a výsledek je ten, že život v bytovém domě je pro ni utrpením, protože jí vadí snad všechno. Bouchnutí dveřma, děti na zahradě, televize a rádio od sousedů, mluvení do mobilu, které za zdí provozuje sousedka.

Takže za mě - až takový extrém ohleduplnosti v žádném případě, ledaže by tvoje děti chtěly bydlet někde na samotě.