Když jsem začal pracovat pro velkou korporaci, tak v našem oddělení bylo zvykem, že 1-2x za rok byly večeře i pro partnery/partnerky (hlavně partnerky v oddělení technických konzultantů), jako "odměna", že to s námi a s firmou musely vydržet.

(Ve smyslu, že například manželka byla s dětmi v ozdravovně na druhé straně republiky, dítě onemocnělo a nemohla jet domů vlakem. A já musel do Belgie na týden. Firma sice nabízela proplatit taxíka, ale to zas žena nechtěla. Nakonec tam musela stejně počkat do uzdravení a já se vrátil, ale byly to nervy.)

Žena to neměla vůbec ráda, protože i když to bylo "business casual", tak se cítila blbě, stejně jako na Family Days, nebo Mikuláších pro děti. Halt nechtěla být "na ukazování".

Pak u nás nastoupila šéfová, její manžel byl ředitel nějaké slévárny a rozhodně se mu na naše akce nechtělo a tak ty večeře s partnery šéfová zatrhla. Časem pak nebyly ani bez partnerů.