"...je určena pro osoby s náhlou změnou zdravotního stavu nebo výrazným zhoršením dlouhodobého onemocnění v době mimo obvyklý provoz ambulantních zdravotnických zařízení"

Ovšem tu náhlou změnu zdravotního stavu musíte jako pacient správně vyhodnotit.
Mně se před lety stalo, že mě začalo pekelně bolet ucho. Protože jsem měla zkušenost, že když bolí ucho dítě, "píchnou" mu ho na pohotovosti, jela jsem do nemocnice na ORL na pohotovost.
Tam jsem dostala sodu, co si to jako dovoluju, když nemám zánět středního ucha, ale zánět dutin, a s tím se na pohotovost nechodí. Že nejsem lékař a tudíž to fakt těžko poznám nebylo bráno jako validní argument.

V tomhle světle mi přijde obzvlášť "vtipná" historka navazující, kdy jsem na poliklinice chtěla na ORL vytáhnout z ucha uvízlou vatu z uchošťouru. Sestřička mi sdělila, že dneska končej dřív, takže mě už nevezmou, ať přijdu ráno nebo jedu na pohotovost. Ten úkon na pohotovosti trval asi 10 vteřin a nikdo ani necekl (jiná nemocnice), že bych tam neměla co dělat. Na rozdíl od první situace vata v uchu fakt nebolela. Nejspíš se prostě už na poliklinice doktorovi "nechtělo", když už byl na cestě domů. Přitom bych tak nějak "pocitově" spíš chápala, že jde někdo na pohotovost, protože ho něco začne fakt hodně bolet.

A pak se v tom má člověk vyznat.