Asi tak nějak. Prostě zaměstnanec je odrbáván, ale nemůže proti tomu udělat zhola nic. Naproti tomu OSVČ se může svobodně rozhodnout, jestli vydělaný peníz probendí nebo se na důchod zajistí jinak. Jasně že mu zbyde víc v kešeni, protože si snadno spočítá, že než cpát prachy státu do nenasytného chřtánu, tak si pořídí třeba činžák k pronájmu, který pak živí nejen jeho, ale i celou rodinu. Protože má oproti zaměstnanci nejen nižší odvody na sociálním, ale logicky také na zdravotním, pokud by si zvednul sociální, zvedne se mu automaticky i zdravotní. Nemocenské obvykle neplatí, protože z toho, co na nemocenském odvede, dostane jen pár šušňů. Proto se taky snaží být zdravý, nebo se pro případ nemoci zajišťuje právě tím investičním bytem (nebo - pokud mu to situace dovolí - více byty). Brečet, že jako OSVČ nemám důchod jako zaměstnanec, je směšné. To je stejné, jako když sportovci probendili každou korunu a poté brečeli, že nejsou ve stáří zajištěni a chtěli speciální zákon a důchody po státu, že prý jsou mnohdy fyzicky postižení a že po dobu sportování reprezentovali stát. Dtto herci. Naštěstí to parlamentem neprošlo. Prostě milánku, nestaral ses po celý produktivní život a prachy jsi probendil, tak se k stáru nediv.