"Dnes jsem se rozhodla za ní zajít do jejího obchůdku a pozvat ji na kávu a o všem si s odstupem času promluvit."

To je ale bohužel tvoje chyba. Taková šílená osoba a ty za ní ještě jdeš. To si fakt o takové zacházení koleduješ.

I kdyby mé kamarádky manžel (policista), který zná mého potomka i jméno máme shodné a ne moc obvyklé, ho chytil jak něco vyvádí a konal v rámci pracovních povinností, tak bych se nezlobila. Ani cizího člověka konajícího proti nepravosti bych nevinila. Vinila bych svého potomka.

Představa, že seřvu ke všemu kamarádku, nebo jí ještě něco zničím? Té, která s tím nemá co do činění, to je pro mě sci-fi. To já bych se cítila trapně, když už. Ale někdo je takový, že vlastní chybu nikdy nepřizná a radši útočí. Od takového člověk a bych utíkala hodně daleko. Rozhodně bych já ji nevyhledala. Pokud by se ona omluvila, pak bych jí asi odpustila. Ale lezt za někým, kdo je takový? To není kamarádka a nikdy nebyla.