Rigel,
souhlasím, "krev není voda".
Dobře je to vidět třeba v případě rozvodů. Rodiče se přikloní a zastanou nejspíše svých dětí, i kdyby situace měla viníka jasného jak facka (rodiče jsou schopni omluvit např. to, že syn ženu bije, tím, že ho provokovala, nebo to, že dcera odmítá "půjčovat" děti otci, tím, že u tatínka nemá dítě ráno musli s ořechy, ale pribiňák). Dá se to ustát, ale jakmile se vztahy mezi těmi dvěma, co se rozvádějí, začnou hrotit, rodiče stojí obvykle na straně svých dětí.
A pochopitelně kdokoliv, kdo potomkovi způsobí komplikace, byť oprávněně, taky nesklidí nával přátelství a pochopení. Prostě děti, byť dospělé, jsou pořád vlastní děti.