sovice,
mně na tom hlavně přišlo neuvěřitelný, že to byl dvacet let můj nejlepší kamarád. V podstatě jako brácha. Jasně, nebyl to úplně blesk z čistého nebe, tak nějak jsme všichni tušili, že jeho vztah k cizím penězům je řekněme hodně velkorysý a že nás obírá (v rámci podnikání), ale tolerovala jsem to, protože jsem chápala, že je to kluk, co přišel do Prahy jen v tom, co měl na sobě, brzo přišel o maminku, byl z takových ne úplně ideálních poměrů a chudý jak kostelní myš. Prostě ho zblbly peníze. A to letitý kamarádství to vždycky nějak "přikrylo". Ale v jednu chvíli mi už prostě došla trpělivost.