Berengarie, já si právě myslím, že tě od té změny odrazuje pocit nutnosti vyměnit "nevhodné" leč oblíbené odreagovávače za jiné "vhodné". Aspoň já to tak měla. Nesnaž se být dokonalá, prostě si ten pohyb zařaď mezi příjemnosti a ničeho se apriori nevzdávej. Třeba pak sama zjistíš, že některé z těch "hříchů" ti stačí v daleko menším množství ;-) ale v klidu, pomalu, nenásilně - nepotřebuješ další povinnost a úkol (musím sportovat a žít zdravě!), potřebuješ jen pohodu a ventil stresu
Já začala z bezradnosti s téměř 80 kily váhy a pocitem úplné vyšťavenosti životem (mám obě děti i manžela s Aspergerem a občas si připadám jak ředitelka sanatoria pro autisty ). Jinak jsem celoživotní odmítač sportu, bývalá mladistvá intelektuálka a hospodský povaleč v jednom
Jenže jsem zjistila, že sport je jediná věc, která mě dokáže držet psychicky pohromadě, zajistí mi spánek ze zdravé únavy a navíc díky němu můžu jíst, kolik chci, aniž bych dosáhla rozměrů hrocha takže si prostě do každého dne naplánuju ideálně hodinu pohybu a i když se mi kolikrát smrtelně nechce, tak když se vykopu z domu, odplavím frustraci, naštvání a starosti a zas se se mnou dá vydržet
Rodina už pochopila, že je to jediná cesta - a když jsem protivná ze stresu, tak mě neposílají do p.dele, ale zaběhat si