Mariko, v tomhle máš pravdu, je v tom leckdy takovej maličkej vocásek pocitu vnitřní nadřazenosti nad těma "lenochama", pak odvozování vlastní hodnoty od objemu vykonané činnosti a leccos dalšího... sama s tím mám problémy, musím si vědomě připomínat rovnocennost svýho i manželova nastavení a nepokoušet se "táhnout, popohánět..."

Někdy se ale utrhnu ze řetězu úmyslně a využiju veškerou svou vrozenou vysokou rychlost a výkonnost, abych dokázala opravdu velký objem práce v krátkém čase, který na to mám vymezený. Udělala jsem to teď dva pátky po sobě, které jsem měla volné, a nabídla jsem kamarádovi, že mu opravdu důkladně uklidím byt (po odstěhování jeho spolubydlícího za dámou jeho srdce tam zůstal fakt hroznej svinčík). No... první pátek se kamarádův asistent párkrát nesměle pokusil nabídnout pomoc a pak jen bezmocně pokukoval z židle v rohu. A tenhle pátek, když jsem přišla, tam byl tentýž asistent a jen vyděšeně zašeptal "ty tu zase budeš poletuchovat??? Já, já si asi vezmu psa a půjdu ven, jo? On potřebuje dneska pořádně a dlouho vyvenčit" A venčil ho za tu dobu snad šestkrát

Ale v běžným životě tenhle mód fakt krotím, pro manžela by to byl nepříjemnej tlak a i děti jsou prostě jiné než já, tak abychom soužili a nesoužili se vzájemně :) Musím tu energii dostávat ale nějak ven, takže třeba teď dovařím polívku a půjdu 6 km na nákup, ne proto, že by nákup nemohl být dovezen, ale protože já bych byla pak hrozně unavená tím zadržováním energie uvnitř sebe a byla bych zbytečně nepříjemná :)