Ve mně teda tryskomyši v soukromé sféře vůbec nevyvolávají pocit vlastní nedostatečnosti. Spíš je mi jich tak nějak líto, nemůžu se zbavit dojmu, že kdo lítá jak hadr na holi, tomu protéká život mezi prsty. Rozmělňuje se pinožením, který obvykle ani moc nemá smysl. Neumím si představit, že někoho "vnitřně naplňuje" třeba pocit, že má vzorně naklizenej barák. Že by ten čas tomu obětovanej přinášel něco tak povznášejícího, aby to stálo za to ho obětovat.