Po pravdě to dělám taky. V dětství asi ne, ale čím víc jsem zahlcená, tím víc se mi to stává. Zeptám se a odpověď už nevnímám. Případně se zeptám a nepamatuji si už ani to. Soustředit se dokážu pekelně, ale když vypnu a nesoustředím se nebo se soustředím na něco jiného, tak holt nevnímám. Porucha to jistě je, ale zase s tím nějak žiju, a když na tom záleží, tak dokážu předstírat, že ji nemám.