Po své první pizze v Benátkách před 30 lety jsem zvracela do tureckého záchoda ale byla to spíš vina mého žaludku než restaurace. Ale už jsem se poučila
Hlavně jsem zjistila, že se mi nechce utrácet za něco, kde to nemá cenu. I moji známí majitelé českých restaurací si stěžovali, že obor šel do kopru, protože se jim rozutekli kuchaři, je těžké udržet úroveň a lidi, byť ne tak dobří, je stojí víc než kdy dřív. Mizerná doba.
Přitom se každý rok těšíme na jídlo do Itálie (ať z ČR nebo z Chorvatska), do Francie či do UK.
Ale zase se v ČR objevily restaurace, kde si ráda dám curry, pho a tak, což dřív nebylo – a ještě za slušné peníze.