Přidat odpověď
Se svým životním stylem jsem před koronou nebyla moc spokojená. V podstatě jsem jenom chodila do práce, o víkendu obskakovala barák, navštěvovala jedny nebo druhé rodiče a veškerý můj volný čas bylo si 1-2 týdně zaběhat nebo zajít do fitka, v létě se vykoupat v místním přírodním koupáku. Rodinné výlety minimálně, protože byl buď turnaj, nebo bylo nutno "něco udělat". V posledních dvou letech před koronou jsme nebyli na žádném plese, kině nic. 1x jsme byli na koncertě kapely Keks. Už mě to začínalo psychicky dost vyšťavovat a uvědomila si, že tohle už fakt není k žití. Rozhodli jsme se s manželem, že ubereme "povinnosti", přidáme nějaký ten rodinný výlet aspoň párkrát za rok a dojdem si i na nějakou zábavu.
Do toho přišla korona.
Takže se roztočil kolotoč práce-domácnost ještě víc než předtím. Neměla jsem žádný home ofice, ani ošetřovné, takže žádné leháro doma se nekonalo, přidalo se k tomu každodenní vaření a možnost odreagování prakticky vůbec žádné. Do práce jsem sice chodila, ale kontakt s lidmi minimální, jsem v kanceláři sama.
Takže jsem to nesla velice špatně a dodnes nechápu, jak si můžou někteří v tomto životním stylu tak rochnit.
Já si z korony vyvodila úplně opačné závěry než většina tady. Naplno jsem si uvědomila, jak moc v životě potřebuji přátele a kontakty. A to jsem se vždycky považovala za samotáře, rozhodně jsem nikdy nebyla žádná královna večírků. A jak moc důležité je, mít možnost odfrknout si od práce, mít koníčka, který člověka naplňuje, mít možnost vypadnout z baráku. Že být neustále jen zavřená doma jen s maželem, dítětem a být v kontaktu jen s rodiči, protože jakýkoli další kontakt je "rizikový" není život, ale přežívání. Na kecy o tom, jak je úžasné být pořád spolu jsem už alergická. Ne, není to úžasné a není to ani přirozené, je to jako vězení.
Takže já si z korony vyvodila, že se budu víc opečovávat vztahy s přáteli a širší rodinou, že si najdu víc času na sebe i na rodinné výlety, že si budeme toho života víc užívat, protože život máme jenom jeden a je příliš krátký na to, abychom ho strávili zabednění doma.
Předchozí