Irmi,
já bych neměnila zavedený, funkční systém. Mám kamarádku, která něco podobného řešila cca před třiceti lety, když jí bylo čtyřicet - nakonec to neprošlo přes toho přítele - on nechtěl společné bydlení... jsou spolu dodnes - ale každý ve svém. Občas spolu stráví víkend v jednom nebo druhém místě, občas jedou na jeho chatu (ona nemá), občas jedou spolu na dovolenou - a mezitím se každý starají o svou původní rodinu - děti, vnoučata, rodiče (dokud byli naživu). Jako ty děti / vnoučata / rodiče s těmi partnery navzájem vycházejí a znají se, ale do životů si nezasahují (ve smyslu, že kamarádka neřešila, na kterou vejšku půjde jeho syn, ani jestli Máňa je pro syna vhodná nevěsta, ani jak často má / nemá hlídat vnoučata atd.).
Pokud vím, tak ani jeden nelitují, kamarádka dneska říká, že je moc ráda, že to tak dopadlo, že se spolu vidí, když mají na sebe náladu a mají nějaký hezký plán, ale že nemá doma starého prudivého dědka nonstop.

Nicméně - je to i o povaze / osobnostním nastavení - jsou lidi, kteří umí, užívají si a dokonce potřebují být sami - a jsou tací, kteří stejným způsobem potřebují neustálou společnost a sdílení.