Na druhou stranu řízení auta je práce jako každá druhá - zodpovědná, chvílemi náročná. Pokud nikdy neusnu v kanceláři ani při filmu nebo knížce, není důvod předpokládat, že usnu ausgerechnet za volantem, kde se soustředím dvojnásob (aspoň).

Mezi řidiči hodinky-dvě denně a profíky kamioňáky je ještě ta běžná populace řidičů, co jezdí téměř denně tu hodinku dvě plus semtam v týdnu pár hodin tam a pár hodin zpět ráno a večer, semtam v měsíci iks hodin v noci, a vedle toho v cílových destinacích teprve normálně pracují či "žijí" - řízení je jen vedlejší součást jejich služebních cest a návštěv rodiny (na Slovensku zhusta moji kolegové).

Takovej řidič bezpečně zvládne i párkrát za rok nějaké ty cesty přes 1000 km. Jestli v noci či přes den dle povahy, trasy, navazující logistiky...

Osobně mám dobrou zkušenost s krátkými protahovacím a kávovými zastávkami každé dvě hodiny (i když zrovna necítím žádnou potřebu pauzy, prostě systematicky stavět chtěnechtě), ale nesekat se nikde na dýl, natož na větší jídlo - po tom je člověk méně pozorný, pomalejší v reakcích.
Nespěchat, samozřejmě.
Jíst a pít průběžně, trochu.
Po 10-12 hodinách takového řízení nejsem vyřízená, normálně funguju jak po jiné práci. Tedy tak do té 50 to tak bylo, v posledních letech nevím - neřídila jsem déle jak cca 4-5 hodin. To mi nedělá nic ani v 57.