Podle mě záleží na povaze zúčastněných.
Žila jsem sama (s dospívajícími dětmi) několik let po rozpadu manželství. Pak jsem zkusila najít partnera na výlety, cestování, divadlo, apod. Podařilo se, bydleli jsme jen asi 20 km od sebe, vše fungovalo podle představ, nějakou tu noc v týdnu spal on u mne, někdy já u něj. Navázal vztah i s dětmi, jezdili jsme společně na dovolené. Po třech letech vztahu na dálku jsme se rozhodli pro společný život, přistěhoval se, jenže předem nedomyslel, jak těžce bude dávat provozní chaos početnější domácnosti, sám děti neměl. Takže nakonec se po dalších pár letech vracel do svého, a nebylo to úplně v dobrém. Sice jsme v občasném kontaktu zůstali, ale už to není ono. A já vím, že se už rozhodně s nikým dalším v domácnosti sžívat nechci.