Ženo,
v dobrém i zlém můžeš být spolu i v oddělených domácnostech - např. starat se o partnera v nemoci atd....
Ti z mého příkladu se seznámili v době, kdy měli oba děti puberťáky - a v tom je to sestěhovávání blbé - že nejde jen o to, jestli spolu vyjdou ti dva, ale i o to, jestli vyjdou navzájem se svými dětmi a ty děti mezi sebou - najednou to není o jednom vztahu ale třeba o deseti různých vztazích. A puberťákovi už nikdo náhradní maminku / tatínka dělat hned tak nemůže / nechce / nebude přijat. Takže je rozumnější to držet zvlášť a děti do toho vztahu nemíchat. To neznamená, že nemůžou jet všichni společně na dovolenou, ale jiná věc je, spolu bydlet.
S takovým partnerem můžu řešit problémy typu nemoc jednoho z nás, ale už mu nemůžu nijak pomoct v problémech s puberťákem atd.
S menšími dětmi to možná ještě jde, možná to jde i "menším množství" puberťáků, ale když je jich pak celkem třeba pět, tak je to problém