Pro mě je oběd v restauraci celoživotně více či méně luxus. S rodinou i bez. Oběd v restauraci beru jako takový nadstandard mého životního standardu. Takže počítám s tím, že v restauraci pustím nějakou tu korunu a ničemu se nedivim. Smažák dávno přestal být "lidovým" jídlem, suroviny se zdražily. Do restaurace chodím za prostředím, obsluhou, jídlem a pocitem, že jsem něco víc. Když chci být šetrná a něco míň, zajdu si do bufetu na vlašák nebo si vezmu něco z domova.
Mám ráda svůj pocit své výjimečnosti, když jdu na jídlo do restaurace. Nízké ceny by mi ho zkazily.