Také jsem nevěděla, kde mají děti sešity a to dokonce ani na ZŠ. Jen jsem doufala, že vůbec nějaké sešity mají. O jejich učení jsem se zajímala pouze z toho hlediska jaké mají známky, ale pokud to nebyly samé trojky a čtvrtky, tak jsem to neřešila. Na ZŠ jsem tedy doufala, že budou mít známky takové, aby se dostali na vybranou SŠ. Dcera se pak na VŠ dostala bez zkoušek, protože měla na maturitu samé jedničky, syn se na VŠ dostal i se svými trojkami a ctverkami a byl dokonce devátý v absolutním pořadí. Za mě se na známky všeobecně víc hledělo, na SŠ se člověk nedostal, pokud neměl vyznamenání, na spoustu učebních oborů nesměl mít trojku. Na VŠ se taky nedostal nikdo se ctverkami, i když na nějakou techniku možná jo, to nevím, nikdy jsem se o to nezajímala. Já měla z předmětů, které mě nezajímaly a nebavily, jako je matematika, fyzika, chemie, biologie dvojky, z těch, co mě zajímaly, jako čeština, ruština, angličtina, dějepis, zeměpis jedničky. Je pravda, že ty, co mě zajímaly, jsem se učila raději a víc, ty nezajímavé jsem se snažila všelijak ocurat, jako že jsem se na začátku školního roku přihlásila na zkoušení, pak jsem na to kašlala, pak se naučila na písemku, zase na to kašlala, když začalo druhé kolo zkoušení, zase jsem se přihlásila atd. Občas mě vyvolali mimo předpoklad, to byl průšvih, a proto jsem měla ty dvojky. Jinak jsem celý gympl vůbec nevěděla, na jakou VŠ půjdu, chtěla jsem historii, archivnictví, archeologii, bohemistiku, sociologii, psychologii, ale věděla jsem, že je to neprůchozí. Většina mých spolužáků taky celé 4 roky tapala, málokdo už od prvákům věděl, že chce třeba na medicínu a tomu přizpůsobil sprtani hlavně biologie a chemie. Já jsem se snažila mít dobré známky jednak z principu, jednak abych si nezabírala dveře k různým možnostem. Chápu, že dnes je to jinak, na VŠ se dostane téměř každý, ať má známky jaké chce a dostane se tam, kam chce. Být to dnes, asi bych se s blbou chemií, fyzikou či biologií taky neotravovala. Stejně si z nich nic nepamatuju.