Náprstníky pěstuji a miluji. Jsou nespoutané a divoké. Jako já. Ale mají své mouchy. Jako já.
Dají se pěstovat ze semínek. Semínka jsou velmi drobná, rostlinky též, než dorostou do velikosti, kdy nepotřebují hýčkat. Ano, rostou v divočině, bez lásky a péče, ale z mnoha se jich dožije jen pár, navíc mají své oblíbené podmínky. Takže založit humózní záhon, vysít semínka, hojně zalévat, pečovat a plít. První rok narostou růžice - z hodně semínek jen pár, příští rok narostou stvoly a vykvetou. Dají se ustřihnout a z rostliny se stane krátkověká trvalka. Většinou však vyhnijící a umřoucí. Nebo nechat vysemenit a doufat v přeživší růžice, které porostou všudemožně, ale ne na úplně stejném místě. Na stejném místě navíc už není náprstník tak hezký, roste slaběji.
Mně se nejvíc osvědčilo najít náprstníkové naleziště, vyrýpnout si pár růžic, vysadit, zalévat a druhým rokem se těšit z náprstníků na správném místě. Chtějí hodně humusu a vláhy. I když mi povedeně rostou i v suchém jižním svahu, protože se tak rozhodly. Takže nebo rozhodit semínka a čekat na náprstníkovo rozhodnutí.