Taky jsem kdysi měla na koleji remosku a vařič. Vařili jsme si hodně sami. Ne proto, že by se nedala sehnat menza, ale na lístky bývaly několikahodinové fronty, to bylo třeba vystát každý měsíc. A pokud byly snídaně na koleji, obědy v menze ve městě a večeře opět na koleji, znamenalo to vystát minimálně dvě fronty. Vzhledem k tomu, že jsme měli učebny rozházené po Praze, tak bychom občas večeře ani nestíhali. Tudíž bylo jednodušší si jídlo uvařit. Končila jsem 1980.