Vliv médií a soc. sítí je značný.
Vím, že nejde spokojeně žít v "cizím" těle nebo žít s člověkem jiného pohlaví, než mě přitahuje. V rodině a mezi přáteli mám několik homosexuálů a leseb, u některých mi bylo jasno možná dřív než jim samým a měla jsem radost, když to přiznali sobě i okolí a mohli začít žít normálním životem.
Na druhou stranu to vidím dost jasně. Děcka, co se hledají, holky, kterým se nelíbí, že se musí otravovat s MS a poprsím...
Když začala bydlet na intru kamarádka dcery (byla na šestiletém gymplu, od 13 let intr), našla si holku a podle všeho to na tom intru bylo běžné. Předpokládám, že to statisticky není možné, aby se na jednom místě vyskytlo 50% holek, co jsou lesbicky orientované. Teď se s tou holkou má po 7 letech vidět, jsem zvědavá, jestli jí to vydrželo. Prostřední dcera si chce nechat uřezat prsa a má asi 5 kamarádek, které jsou údajně buď lesby nebo bisexuální. Pokládám to za módní vlnu. Jí jsem v tomto věku netušila, že se jde změnit pohlaví, přesto jsem si přála být kluk. U kluků bylo to, co jsem vyváděla, běžné, já jsem byla problémová dívka a ještě jsem se otravovala s MS, prsy, sexuálním násilím. Myslím, že většina těch děcek z toho vyroste.