"přesto jsem si přála být kluk. U kluků bylo to, co jsem vyváděla, běžné, já jsem byla problémová dívka a ještě jsem se otravovala s MS, prsy"

magrato, přesně... já si přála být kluk snad odjakživa, taky jsem neustále slýchala, že jsem se narodila špatně, že jsem klukem být měla - věčně špinavá, roztrhané oblečení, věčně po stromech, samá rvačka, moje panenky jezdily víc v autech než v kočárku... s pubertou ten můj pocit ještě zesílil, že se příroda spletla a já měla být kluk... až později mi došlo, že jsem ženská zcela správně a jediné, co musím řešit jsou mýty kolem toho, co se hodí pro holku a co pro kluka (resp. naučit se je ignorovat )