TaJ, můj starší syn jezdí na tábory od 7let. Později praktikant, nyní dělá vedoucí.

A ten razí heslo:
Vždycky na 14dní. A do 10let poprvé. Ideálně v 7. (Jeho slova: pak už jsou ty děti většinou staré, nepřijímají tak dobře pravidla, jsou do puberty a prázdniny jsou zvyklé trávit jinak, že se jim tam už nikdy líbit nebude). Pozoroval to roky jako malý a 7let to pozoruje jako ten pečovatel.

Vysvětlení syna:
Protože první 4-5 dní si zvykáš na režim, jídlo, kamarády, které neznáš a hned jedeš domů, nemáš čas si to tam užít. Takže pokud je 14dní, tak ten zbytek tábor si to dítko užívá.

A zrovna ty popisuješ, jak syn potřebuje na vše čas, pro něj by ten tábor bylo potřeba jako kdysi ty tři týdny. Aby si v tom našel zalíbení.

A přiznám se, že já jsem zrovna z těch co poslala syna na tábor a neptala se ho moc. Jen jsem mu popsala, všechny možné zážitky co jsem na táborech zažila já. A tajně doufala, že to klapne. Jo klaplo to tak, že jsem po 14dnech nakládala ječící dítě, že tam chce ještě být.

A zrovna loni jsem prohlížela fotky, když mu bylo sedm stojí tam u zábradlí. A nyní když tam dva dělají vedoucí.

A o víkendu se byl syn kouknout na tábor kam tyhle " děti" jezdili před 17 a víc lety. a jelikož mi tu Sopku kdysi někdo doporučil zde, že jeho děti nechtějí v 13letech jezdit jinam.
Tak těmhle co tam jezdili, znají i ten původní tábor, bude jim kolem 25-30lety a jezdili do Křeničné u Živohoště na Slapech. Hygiena to tam nedovolila už pořádat. Nechali to zchátrat. Velmi smutné fotky. Bylo vidět , že vzpomínek mají spoustu na to místo. A jako zázrakem tam v jakési místnosti přežila perníková chaloupka co vyráběli. Včera jsem nad těma fotkama z toho místa skoro brečela, taková Pripjať v CR.