Rose, Mariko, já taky nikdy endorfiny ze sportu neměla a běh jsem považovala za nejdebilnější ze všech sportů a celkově byl pro mě "sport" sprostý slovo (když jsem si na druhý vejšce musela vybrat nějaký tělocvik kvůli zápočtu, tak jsem skončila u sportovní střelby )
Ale když jsem se po děckách fakt musela začít hýbat a vydržela ob den jezdit na kole, nejdřív 12km, později 18km, 23, 33, za několik měsíců 40km+, tak se přecijen ty endorfiny vynořily hodně tomu tedy napomohlo, že to byla "moje chvilka", jezdila jsem si po svém, pryč z domu, kde jsem měla dvě AS děti a byl to balzám na duši, kdy po mně nikdo chvíli nic nechtěl, nevřískal a nemusela jsem řešit další záchvaty, záseky atp.
Běh jsem přidala až po nějaké době, doteď ho mám ráda míň než kolo, ale zas se dá provozovat skoro kdykoli a kdekoli, je to svoboda, stačí nazout kecky a vyběhnout, když má člověk volnou třeba jen půlhodinu. Nic jiného není tak jednoduché jako běh kolikrát vybíhám třeba v 9 večer, zbavit se stresu před spaním - a fakt to funguje, člověk se vyvětrá, zklidní, okysličí a příjemně znaven může usnout