Jsem nevýrazná světlovláska a přimalovávám se od chvíle, kdy mi to bylo doma jakž takž tolerováno, takže od cca 15-ti let?
Dřív jsem měla aspoň tmavší obočí, teď mi zesvětlalo (asi zešedivělo), tak používám tužku a obočí si trochu zvýrazňuju. Jinak bez řasenky a tužky na obočí dá se říct, že ven taky nevylezu. A jelikož mám po rodiči problém s červenými žilkami na nose, tak si denně mažu nos krémem s faktorem 50+.
Byly roky, kdy jsem používala i make-up, pudry... toto vše zdá se padlo s používáním roušek a respirátorů. Používám už několik měsíců jen sem tam stíny, řasenku a tužku na obočí.
Můj táta byl stejného ražení jako Tvůj partner a moje maminka vedle něj v tomto směru celý život docela "trpěla". Rtěnku používala když nebyl doma a řasenku si nanášela asi v buse když někam jela. Nevím, ale obojí měla doma, nicméně nikdy jsem ji s tím neviděla. Že to někde používala byla na obojím vidět.
Taky znám muže, kde jeho manželka nesmí okolo malovátek ani projít, ale u všech ostatních vkusné namalování chválí.
Já sama jsem hledala muže, který bude moje malování se tolerovat a mám muže, kterému se líbí když chodím upravená, slušivě oblečená a nemá problém s tím, že se to vrámci společných peněz financuje. Jediné, co nemá rád a komentuje to vždy (ovšem ví, že s tím nic nenadělá) jsou výrazné laky na nehty, které ovšem stejně až tak často nenosím.
Divím se, že jsi si v tomto s partnerem neudělala pořádek - nemohla bych žít v takovém vztahu, kde by mě někdo nutil jít proti mě - rozuměj tak, že já sama se nenalíčená necítím dobře. Doma se nelíčím pouze v případě nemoci, kdy je mi opravdu tak špatně, že stejně nikam nejdu. Pokud někam jdu, tak vždycky aspoň nanesu řasenku a zvýrazním obočí + občas použiju lesk na rty.