Maluju se od mládí, když jdu mezi lidi. Takže téměř denně. Pleť sjednotím makeupem, pečlivě rozetřu, lehce popráším rozjasňovačem a trošku toho jemného zdravíčka. Na oči stíny do ztracena, horní i spodní linky rozostřím. Krátkými tahy domaluji prořídlé obočí a štětečkem rozmáznu. Řasenku si nedávám, protože nemám téměř na co, umělý plácačky nechci. Navíc, když mě něco upřímně pobaví slzím a to je často. Měla bych černé fleky pod namalovanýma očima. To taky nechci. Rtěnku si nedávám, nikdy nevím, kdy se budu s někým líbat a rtěnku nikdo nelíbá rád. To se partnerům nelíbí. Navíc už mám namalované oči a to stačí.
V létě si lakuji nehty na nohách, vypadá to hezky v sandálech. Na rukách jen někdy, omezuje mě to ve svobodném životě. Na kosmetiky, pedikúry a nehty nechodím. Ušetřený čas raději věnuji partnerovi, který mi nekecá do mého malování a ocení, když se hezky namaluju a je ze mě hezčí žena. Někdy se nenamaluju a on mi řekne: "jen si odpočiň". Tím myslí od zkrášlování.
Můj muž můj vzhled nekritizuje, zeptám se ho občas na názor, který stejně znám, protože je stejný jako můj. Můj předchozí muž mě někdy kritizoval, takže si teď může kritizovat zase někoho jiného.
Malovat se můžeme jak chceme, pokud to nepřeháníme a lovit chlapy si můžeme taky jak chceme, pokud to nepřeháníme.