Já jsem v mládí měla bezva švadlenu, šila pro maminku i pro mě. Byla to máti maminčiny kolegyně, přivydělávala si tak na černo k invalidnímu důchodu. Měla jsem všechno oblečení šité u ní, kromě džínů, zimní bundy a kabátu. Mamince síla i kabáty, protože maminka měřila jen 151 cm a v konfekci na sebe kabát nesehnala. V 70.letech, kdy jsem já byla mladá, se nosily košilové halenky, áčkove sukně, šaty s tříčtvrtečním zahnutými rukávy, pod které se podvlékaly tenké bavlněné roláky pašované z Polska. Nosily se široké kalhoty s manzetama, kterýma se zametala zem. Na gymplu jsem měla i kostým šedivě modrý, krásně vypracované sáčko s páskem a kolovou sukni do půl lýtek. Bylo to z měkkého materiálu, nikde to neskrtilo, moc ráda jsem v tom chodila. V zimě jsem nosila širokou kostkovanou sukni z vlněné tlusté látky, k tomu kreslakove kozačky, černý rolák na tělo a na to kožíšek panenka. Moc mi to slušelo. Nikdy jsem nechodila tak hezky oblikana jako mezi 14-23 lety. Švadlena pak umřela, ještě mi stihla ušít krásné svatební šaty. A od té doby jsem byla už jen odkázána na konfekci.