Jsem na tenkém ledě, že?
Jenomže já to přesně nevím, prostě to byl ten věk, kdy chtěl vědět, kde je moje matka, proč ji nezná a tak... Nevím, jestli jsem to řekla dobře/vhodně/přijatelně, řekla jsem to tak, jak jsem to cítila (s ohledem na mě, na mou matku, na věk syna). Nechtěla jsem, aby z toho matka vyšla jako viník celé situace, ale ona JE viník té situace
, resp. její psychika a vliv, který to na mě mívalo