humor mi připadá trochu jiná liga, než říkat mamce, že ji nenávidím, nebo že chápu, proč si jí nikdo nikdy nevšiml. Asi určitě si naběhnu na vidle ale tohle bych rodičům nikdy neřekla, i když jsem si samozřejmě v pubertě myslela, že jsou trapní, mají trapné názory, dokonce že jsou poněkud tlustí a nevypadají dobře. Nic z toho bych jim ale neřekla, něco mi zabraňovalo je slovy ranit.
možná že jsem prošla zkušeností, když měla mamka v mých devíti klinickou smrt a nevědělo se dlouho, jak to vůbec dopadne, a tehdy i na tom prvním stupni mě pak moc mrzelo, jak jsem se k ní třeba někdy zachovala špatně, a možná jsem pak měla brzdu v tom slovním urážení nejbližších.
anebo je to generační věc. poptám se ze zvědavosti kámošek, jestli říkaly rodičům , že je nenávidí , že jsou hnusní atd.