Marťasíno, těch bylo
Od mala jsem byla outsider, takže jsem se hodně prala, pak už se to nehodilo, tak jsem se naučila útočit slovně. Nejdřív v sebeobraně, pak preventivně. A protože jsem byla pohotová a většinou to bylo vtipné, ostatní se smáli. No a pak už si na mě nikdo moc nedovoloval. A někdy to bylo čistě pro zábavu
Třeba když přišel starší kluk nám sebrat míč a já se podívala za něj a ptala se "kde jsou?" A na zmatenou otázku "kdo?" jsem odpověděla "no ti, co jdou koukat, jak sebereš míč aspoň malým holkám, když na velký si netroufneš"... No míč nám zůstal...
Nebo později třeba když nás otravoval někdo v hospodě ("balil" nás), zvedla jsem trochu ruce a řekla "počkejte holky, něco slyším, on nám chce něco sdělit" a koukaly jsme na něj... A buď se nevzmohl na slovo nebo něco řekl a já na to "tak sorry, holky, klidně mluvte, nestálo to za to"...