Dnes se mi to tak sešlo, takže jsem vyslechla kamarádku, ředitelku školy. Nemá lidi, tudíž musela přijmout ty, o nichž ví, že jsou špatní (menší město). Noční můru má z asistentů, protože jsou to mnohdy lidé, kteří pouze chtějí "štempl" a buď jsou věčně na nemocenské, nebo odvádějí prachbídnou práci.
Dále jsem potkala bývalého spolužáka ze základky, má truhlářskou firmu a je otrávenej jak hadí zub, musí odmítat zakázky, jelikož u některých zaměstnanců neví, jestli ten den přijdou do práce, nebo si zůstanou doma a dorazí třeba až za tři dny. Musí jim stát za zadkem, kontrolovat jejich práci, opravovat, případně dodělávat po nocích, když něco musí předat.
Manžel raději omezil podnikání, než aby zaměstnával lidi, na které se nemůže spolehnout a ve výsledku na ně doplácel.
sousedka pracuje na ÚP a když jsme se spolu na toto téma bavily, tak říkala, že optimální nezaměstnanost je kolem 5 procent, protože mnozí pracovat nechtějí a takhle ještě zbyde prostor pro to, aby si lidé práce vážili.
Vím, že je to malý vzorek a jednostranný pohled, ale nikdy nemáte pocit, že je velké procento lidí, kteří si práce neváží? Nebo máte kolem sebe lidi, kteří práci opravdu hledají, přesto dlouhodobě nenacházejí?
Některé profese jsou placeny opravdu ostudně, o tom žádná.