Muj pohled na vec, beru ze strany svych rodicu. Neuveritelni drici, kdyz je neco spatne, ve smyslu pro ne, nenapadne je se ozvat. Zatnou zuby a delaji. Takovych lidi je spousta. Osobne nechapu, proc tohle nekdo cely zivot dela. Mne osobne stacil jeden takovy burn-out, kdy jsem pochopila, ze pokud se neozvu ja sama, nic se nezmeni. Naucila jsem se lip stanovit hranice toho, co chci ja. Nevadi mi obcas delat prescas, ale kazdy den 2 hodiny napr.? To uz ne. Zamestnavatele lidi jako mi rodice dokazou neuveritelne zneuzivat a vyuzivat.
Bavila jsem se nedavno s otcem. Jeho byvala firma, vodo-topo-plyn, nedokaze sehnat lidi. Otec si stezoval, ze ti mladi pry nechteji delat. Borec chce jen svarovat, ale kopat se mu nechce. To me dost prekvapilo. Ona ta firma kdysi mivala i kopace, ale proc by je shanela, kdyz dobraci jako muj otec tohle delali automaticky? Byli vsestranni, vyuceni, sikovni, neumeli rict ne. Nemeli problem sehnat naradi, material….Dnesni mladi uz takovi nejsou a umi si rict, co ano a co ne, umi se ozvat. A to je dobre. Pokud samozrejme nejsou nejaka nefachcenka:)
Sama ze sveho oboru to znam i jinak, mladi po skole, par let praxe, predstavy o platu jako zkuseni. Coz o to, pro firmu by ten plat nebyl problem, ale tem zajemcum chybi zkusenosti.
Nektere firmy se neumi o lidi postarat, ve smyslu zazemi pro fungovani, pracovni pomucky, nadrizeni jednaji s lidmi jako s dobytkem, komunikace priserna a pak se divi, ze nemuzou sehnat lidi za 15 hrubeho. A ze mladi, vlastne nikdo, nechce tu praci delat. Ja se nedivim, obcas mi prijde, ze nekteri lide jsou mentalne porad v 70. letech, ale zivot a realita je uz jinde.