"Byla to obrovská chyba, kterou jsme pak napravovali asi 8 let. Byla to hysterka, která ničila, na co přišla. Vyčítala jsem si to, že jsem ho tam chvíli nechala. Na druhou stranu - teď si říkám, že i pro něj všechno zlý nakonec bylo pro něj svým způsobem dobrý. ale tahle zkušenost nás posunula dál a dala mu nové možnosti a i díky tomu je tam, kde je. Že tady platí - co tě nezabije, to tě posílí."

Nová Jano, já tenhle pocit fakt znám. Syn z duše nesnáší matikářku. Zadala mu k tomu důvod, to je bez pochyb. A párkrát ji vytočil tak, že byla celá zelená (je mu 14). Pořád mu opakuju, že matematika je jako hádanky, jako luštění Doma mu občas dovysvětluju, jak se nějaké věci počítají, vidí na mě, že mě baví se rozvzpomínat, jak se to tehdy před čtvrtstoletím počítalo. Stále mu opakuju, že vím, že má větší kus pravdy, že je mi to líto, strašně líto. I těch dalších kluků, po kterých se ve třídě vozí. Ale že život je takovej, takoví lidé budou na světě pořád - i na SŠ, v zaměstnání, na brigádě, taková může být jeho tchýně A že ať se na tu paní podívá, jak je nešťastná (ta musí u těch pubošů trpět jak prase!). Že já si myslim, že je nesmírně ctižádostivá, matiku miluje, ale děti by teda učit neměla. Třikrát za pololetí si s ní opatrně dopisuju. Ona si totiž myslí, že ve mě má proti synovi jakousi oporu. A když to jde, říkám synovi, že ten či onen materiál, který jim kvůli nové látce vytvořila, je naprosto skvělej. To jí muselo dát strašný práce! Ona vůbec v Bakalářích během distančky vytvořila celou databázi výukových materiálů (Youtube videí, různých jiných pomůcek ze zahraničí), to musely být stovky hodin práce! Ale děcka (puboše) by učit neměla Zaslechla jsem kolikrát z online hodiny, jak je na ně ironická, štiplavá. Ona si myslí, že je to motivační Syn u toho jednou brečel, 13letej klacek Pak si jedno nedej