Konzervo,
fajn, a jak si to tedy představuješ v praxi?
Máš doma šestiletý dítě, co se zajímá o sopky/eskymácký lidový písně/galvanizaci zinkem nebo o cokoli, co není zrovna většinovej zájem. Dáš si inzerát, že hledáš druhý takový dítě, který bude třeba bydlet na druhým konci republiky a budeš ho za ním vozit, aby si mělo s kým pokecat? A co když žádný takový vůbec nenajdeš?
Nechápu, co je tak těžkýho na tom pochopit, že kdo má menšinovej zájem, holt si o něm tak často „naživo“ nepokecá, nezávisle na tom, jak moc je nebo není „nadanej“. Tak to v životě prostě chodí. A pokud někdo trvá na tom, že se musí hovořit výhradně o jeho zájmu a není přístupnej hovoru o čemkoli jiném, musí se smířit s tím, že se tyto hovory budou odehrávat výhradně na virtuální platformě.
Jo, samozřejmě ho to může mrzet a může z toho (v pozici dítěte) být smutný. Tím si prošel asi každej, kdo ten menšinovej zájem má. Ale jiné řešení prostě neexistuje. Buď se naučím hovořit taky o něčem jiném, nebo si naživo nepokecám.
Elementary, my dear Watson.