Sedmi,
já jsem taky byla ve třiceti svobodná, nezadaná, zrovna tak ta moje anglická kámoška (ta nej, která mě zatáhla mezi ty svoje další kamarády)... a s Bridget nerezonujeme - ale zažily jsme spolu novoroční koupání v Atlantiku (jednou v Cornwallu a jednou v Brazílii), byly jsme spolu několikrát na vodě, i na dovolené jen tak na chalupě, procestovaly jsme spolu Anglii, Wales i Česko. Vykopávaly jsme auto ze sněhu v Yorkshiru, potily se při organizování parkování v letním kině někde v Devonu, i při úpravě Vojanových sadů. Já jsem jí odvážela z letní akce, kde je schizofrenik honil se sekerou a zároveň řešila komunikaci mezi schizofrenikovou rodinou a psychiatrií někde v Budějovicích (na psychiatrii mluvili jen česky, rodina jen německy, já česky a anglicky a kámoška anglicky a německy). Ona mi zařizovala náhradní přepravu z Londýna do Yorkshiru, když měl můj let deset hodin zpožení a zmeškala jsem hromadný odjezd.
Vdala se ona i já (shodou okolností ve stejném roce) - aniž bychom složitě plánovaly, že přestaneme chlastat, nebo chodily v minisukni svádět svoje šéfy... a máme víc zážitků, než práce / studium / hospody...
A ano, věřím tomu, že jsou lidi typu Bridget - kteří fakt nemají žádné zájmy - ale já se s nima moc nepotkávám... ale možná je to i tím, že sama jsem měla a mám spoustu zájmů, a na těch "zájmových" místech potkávám (pochopitelně) lidi, kteří už mají nějaký zájem (minimálně ten, na kterém jsme se potkali).