Díky za vaše názory, pokusím se některé náležitosti upřesnit. Dům, tudíž i hypotéku máme společné, platím veškeré náklady na bydlení a s ním spojené (hypotéka, spoření, pojistky, plyn a elektřina) což činí cca 20t, a přeposílám přítelkyni na účet 10t na jídlo. Asi mě na tom všem mrzí, že jsem za celé roky, co to takto funguje, neslyšel ani slova díků či uznání ve smyslu..."to je dobře, že díky tobě já jsem v práci svým pánem, dělám 40h měsíčně...atd." Kdyby šla do práce a donesla aspoň 15t tak se máme podstatně lépe. Aleon si člověk brzy odvykne apak se těžko zvyká. Já v práci bouchám 12h šichty ranní, odpolední, noční, obrovská zodpovědnost...kdyby to bylo obráceně tak bych se asi neodvážil ani ceknout a řekl ano, vyděláváš, kup si co chceš. Já nechci aby mě někdo plácal po zádech, nebo poníženě ruce líbal. Ale čekal bych v těchto situacích trochu více porozumění. Auto nevlastní dcery jsem zmínil pouze obrazně, spíše z principu, když jsme oba členové rodiny máme snad i stejná práva a povinnosti. Pokud se podíváte na ty částky je asi zřejmé, že celé roky živím i její dceru (3 tisíce alimentů asi nepokryjí náklady na člena rodiny). Toto jsem nikdy nikomu nevyčetl, ale beru to jako o důvod víc určitého uznání a alespoň minimálního vděku.