Valkýro, já zdravím všechny, ať jsou mladí či staří. Asi jsem blbec, ale na nějaké mládí, staří, šéfové, podřízení jsem si nikdy nehrála. A usmívám se. Pořád. V podstatě kdykoliv jsem vyšla z kanceláře, nasadila jsem si masku. Jo, je to otravné a necítím se tak dobře, ale zabírá to. Taky jsem si s většinou lidí potykala, i když mi to taky nebylo kolikrát příjemné a musela jsem si dlouho zvykat. Ale zjistila jsem, že když něco potřebuju, je mnohem lepší říct Bedřichu, prosím tě... než pane Vomáčko. A Bedřichovi se hůř odmítá, když si tykáme. I s mým mladým šéfem jsem si tykala.