Pro mne nastal stav nejpodobnejsi vyhoření nebo něčemu podobné divnýmu, když jsem byla na mateřské. Dala jsem to dvakrát a bylo to tak strašný, že se třetím jsem už raději na mateřskou vůbec nešla.

Ve finále jsem se dokázala asi tak po roce nebo po dvou letech rodicaku dostat do stavu, že jsem se fakt nemohla zvednout a podat decku rohlík. Odhodlavala jsem se k tomu třeba pul hodiny. Už to nikdy nechci zažít. A k tomu ty komentáře, že se mám, že můžu být doma. Přitom pro mne to bylo z nějakého duvodu fakt utrpení. Ty děti mám fakt ráda, ale s s tím to vůbec nesouviselo.