Kroniko,
změnit kariéru není od věci - ale chtělo by to s rozmyslem. Jít z pozice hlavní účetní třeba dělat řezníka a bourat krávy, zavání průšvihem. Jít z pozice hlavní účetní dělat třeba archivářku nebo recepční, nebo řadovou účetní nebo něco takového by mohlo odlehčit stresu. Je otázka, jestli k tomu změnit i zaměstnavatele nebo systém (jít z korporátu do soukroma nebo naopak).
Já jsem učila, širokým obloukem jsem se do školství vrátila - do administrativy - a bylo to nejlepší místo, které jsem kdy měla - tím, že jsem měla představu, o čem to učení je, co za problémy řeší učitelé, co řeší rodiče a co řeší žáci, tak to bylo velmi příjemné pro všechny (doufám) strany.

Jiné řešení je, udělat si svůj prostor - vymezit si pracovní čas a osobní čas a tu práci odsunout na její místo, nenosit si to domů a tak. Před pár lety jsem mluvila s jednou paní, která mi říkala, že z práce odchází na čas, a pak si doma udělá kafe a sedne si na zahrádku. A že už se kvůli práci ne****, odpracuje si své hodiny úvazku, ale kafe a zahrádka jsou stejně důležité, ne-li důležitější. A že už nepotřebuje kariéru, naopak potřebuje zvolnit.

To si myslím, že je taky trochu past dnešní kultury věčného mládí - že lidi mají pocit, že pořád musí pracovat, pařit, cestovat, sexovat, zažívat jako za mlada - a nechápou, že by fakt měli zvolnit. A že MŮŽOU zvolnit, že se nic nestane, když nebudou paraglidovat na Aljašce a budou místo toho plavat na matračce na Orlíku... když nebudou každý víkend na teambuildingu a do noci sestavovat tabulky, a o půlnoci nepojedou vymetat bary v centru se stejně mladými a perspektivními kolegy, ale sednout si na té zahrádce s kafem.