Nevím, jestli se tomu dá říct vyhoření, ale po nějaké době jsem se přestala těšit do všech mých zaměstnání, a vždy jsem to vyřešila změnou zaměstnavatele. Práci jsem měnila třikrát a ve dvou případech za tím byly špatné vztahy na pracovišti. Poprvé to byl pro mě nepřekousnutelný nový šéf, který do práce dotáhl atmosféru komunistické kanceláře. Podruhé jsem skoro tři roky sdílela kancelář s kolegou, který na tom byl duševně velmi špatně, poslední cca rok a půl už vůbec nebyl schopný pracovat, byl na mě odporný a vedení s tím nic nedělalo. Vylepšené to bylo o to, že náš pracovní tým byl složen ze samých super expertů, dost výrazných osobností a nikdo ho neřídil, že se jako máme vždycky dohodnout.