Jj, ano, to tím myslím. Ale já jsem jazzová zpěvačka, i když mám dlouhou klasickou průpravu, vůbec ji nepoužívám, zpívám v podstatě netechnicky, resp. používám úplně jinou techniku a nechávám tak zpívat i děti. "Správné dýchání" je kapitola na dloooooouho a jedeno z nejčastějších míst střetu mezi jazzovými zpěváky a klasikáři. V brutální zkratce volná čelist je zpevněné pánevní dno, což není didaktika pro děti. Výsledek dělá kombinace tří věcí 1)poslouchání toho, co hrají ostatní a emoční napojení, 2) úplné uvolnění mysli, 3)na něj navazující koncentrace na přítomný okamžik. To, co hraješ nebo zpíváš, už musíš mít v sobě zpracované, prožité. Jazz je, i když tomu kde kdo bude oponovat, textová záležitost, je to v zásadě vypravěčství a performance.
Kdybys chtěla vyloženě jazzovou harmonii, tak úplně nejlepší je tahle knížka: http://www.milansvoboda.com/cz/prakticka-jazzova-harmonie. Nauka s důrazem na jazz asi neexistuje, je to prostě nauka, nejspíš ji budeš umět - bych si tipla.
Kdybys chtěla zpívat jazz a jsi přitom hodně zabydlená v klasice, tak to jde, ale je to na dýl. Musíš hodně poslouchat a chodit do všelijakých pajzlů, kde se jazz vyskytuje, a být ready se na něco takového vyladit. Pak si normálně vezmeš backingtrack z YT, nějaký, který budeš mít aspoň trochu v poloze (99,9% jich je pro chlapy, ale jestli jsi sopranistka, tak klidně třeba to zkusit falzetem o oktávu výš, jen na to nesmíš moc tlačit). Jde spíš o rytmus a frázování. Feeling. Ten se buduje věkem a zkušenostmi. Pak se pochlapit a s připraveným kusem vyrazit někam na jam čelit náporu testosteronu nebo, LEPŠÍ NÁPAD, dobré místo, kde začít, je jazzová dílna, u nás jsou dvě, Praha a Frýdlant, obě dobré, každá jinak.