Neviděla jsem, ale k problematice DD asi tolik. Pokud paní bylo 30, pak opravdu mohla (ale nemusela) vyjít z velkého DD, kde žila jako ve skleníku.
Dneska je většina DD uzpůsobena tak, že jsou rozděleny na skupiny různého věku a jsou to takové rodiny. Byla jsem vypomáhat v jednom menším DD, když jim vychovatelé lehli nebo byli v karanténě. Děti se tam účastní všeho dění, učí se vařit, provádět menší opravy, dostávají kapesné, se kterým hospodaří, včetně toho, že mají i své povinnosti. Po odchodu z DD, kde mohou být do 19 let, pokud studují, jsou tady Domy na půl cesty, kde můžou nějaký čas bydlet, hospodaří úplně sami, ale mohou si u sociální pracovnice spořit. Úklid si tam zajišťují sami.
Nechci tím v žádném případě říct, že je to stejné, jako vyrůstat v rodině. Chci říct, že i ty DD se snaží a dneska už to není tak, že by neuměly ani otevřít konzervu.