Tlak na očkování mi vadí čím dál víc. Hlavně proto, že nacházím čím dál víc věcí, které mi přijdou nelogické.

Příklady:
Po prodělání covidu se předpokládá, že má člověk protilátky a po dobu 180 dní je "chráněný a bezpečný pro okolí". Přitom někteří lidé si protilátky nevytvoří nebo vytvoří jen v minimálním množství (a to se stává i očkovaným). U lidí, kteří po uplynutí 180 dní protilátky mají, se jejich protilátky neberou v potaz. Proč?
Dokud se virus bude dál šířit, hrozí riziko nebezpečných mutací. Očkovaný člověk může být přenašečem zrovna tak jako neočkovaný a může mít na sliznicích velkou virovou nálož. Proč se potřeba očkování zdůvodňuje i snížením rizika vzniku nových mutací, když i očkovaní mohou virus šířit a prostor pro mutace je tedy velký?
Ví se už, že očkovaný dvěma dávkami má protilátky obvykle v rozmezí 200 AU/ml do 2000 AU/ml. Proč tedy neuznat přirozeně vytvořené protilátky od 200 AU/ml a nepostavit je na roveň dvěma dávkám vakcíny?
Odůvodnění, že nikdo neví, jak dlouho protilátky po prodělání covidu vydrží, neberu. To totiž nikdo neví ani po očkování a je to u každého jinak.
Proč mám do sebe nechat nacpat vakcínu na něco, na co protilátky prokazatelně mám, a hladina protilátek mi 8. měsíc po prodělání covidu stále pomalu roste?

Kdybych covid neprodělala nebo měla protilátky na nule, očkovat se nechám. Ale v situaci, kdy mám IgG 233 AU/ml se mi do očkování prostě nechce. A bojím se ho i v případě dcery, která má IgG 70 AU/ml. Obě jsme už dříve měly na imunologii z krve zjištěny nějaké hodně přemrštěné hodnoty čehosi, co nám, laikům, lékař vysvětloval jako "hodně přednaštvanou imunitu". Pochybuju sice, že by se hrabal v záznamech a na základě tohoto dřívějšího zjištění nám byl ochoten vystavit papír, že očkování nedoporučuje, ale i tohle mi stačí k tomu, abych do sebe a do dcery vakcínu alespoň v nejbližších měsících neplánovala píchnout.

Patřím do třetí skupiny - jsem podmínečný odpírač. A ne, fakt nemám pocit, že bych svým rozhodnutím druhé ohrožovala.