"najednou zbystří a začne zkoumat právě tuto vakcínu."

Očkovat jsem nechávala děti i sebe vždy tehdy, bylo-li to povinné. Nezkoumala jsem, jestli to potřebuju, a většinou ani to, jaká jsou rizika (dětem jsem, když jsem si mohla vybrat, připlácela za šetrnější vakcíny nebo odkládala očkování na nejzazší možnou mez). Teď je ale situace jiná. O covidu se mluví víc, než se kdy mluvilo o jakékoli jiné chorobě, proti které se lze očkovat. Doteď je očkování dobrovolné (i když poslední dobou spíše "dobrovolné"). A mě zajímá, proč se mám nechat očkovat, když moje tělo protilátky má a evidentně je umí vyrobit samo. A proč se mám stát občanem druhé kategorie, když jsem po prodělání covidu chráněná více než někteří očkovaní.

"Prostě je to očkování, no. Nemyslím si, že by k tomu měla knihovnice, učitelka, rychlobruslařka, personalistka nebo kosmonautka něco dodávat.."

Týká se to mého těla, mé imunity a já si to v případě, že moje tělo bude mít prudkou postvakcinační reakci nebo dlouhodobé následky po očkování, odskáču.