Samozřejmě, že je to důležité. Proto jsem s dětmi vždycky chodila a byla přítomná po celou dobu, abych kdyžtak včas zasáhla. Ale zasahovat naštěstí nebylo nutné, protože zdravotníci brzy pochopili, že jim tam nejsem na překážku, ale pomohu děti uklidnit a jim se pak dobře pracuje. Proto pak byli milí i na ty děti a děti získaly pocit, že všechno je jak má být a doktoři jsou kamarádi, přestože máme za sebou pravidelnou návštěvu dětské onkologie s častými odběry krve a poúrazový pobyt na plastické JIP spojený s operací. To považuji za celkem cennou devizu do života.