Termix, na Toyen je vyprodáno (time-sloty), tam jsme nebyli. Naopak Sluneční králové nebo Rembrandt katastrofa. Na Sluneční krále jsme šli hned po ránu, pustili tam strašně lidi, hned v té první místnosti jich bylo asi 50. Pak jim došlo, že to asi mají brzdit, tak udělali nacpanou frontu před vchodem.
Národní galerie – palác Kinských – tam sice hlídali počet lidí uvnitř a protože je tam dost extrémní dozor, tak byli lidi potichu, ale zase nahnali čekající dav na schody tak hustě, že nebylo, kam šlápnout.
V Národní galerii ve Veletržním paláci bylo sice vždycky málo lidí, ale i dozorci se tam na člověka lepí a nikdy si nezvyknu na jejich chování (jsou agresivní, vlezlí, setkala jsem se i s rasismem, seřvali stařenku, když jí zazvonil mobil, člověk aby se bál promluvit – což musím, když dětem potřebuju něco vysvětlovat). V paláci Kinských je sice podobná sorta lidí, ale nikdy nebyli až tak nepříjemní jako ve Veletržním. Naopak chodím ráda do Sovových mlýnů, tam jsou hlídači milí a kultivovaní.
U pump, v různých obchodech, restauracích a podobně – někdy zcela bez respirátorů, jindy pár rozcapenců, co frajeří a oblézá lidi. Naposledy – v Litomyšli v Portmoneu (velmi malý prostor) pár lidí s respirátorem pod nosem, pán prodávající lístky hlídal akorát, aby se nefotilo, jinak respirátory a množství lidí mu byly fuk. V zámku – měli jsme smůlu na obří akci, čili natřískáno venku i uvnitř a lidi nedodržují vůbec nic. Na malém uzavřeném záchodě asi 10 lidí bez roušek/respirátorů.
Hned vedle našeho domu je budova patřící tělovýchovné jednotě – každý víkend akce minimálně 50 lidí, ti se pak druží v hospodách, u pumpy, kdekoli. Prostě stačí jeden nakažený...
Do hotelů se mi už ani nechce, párkrát jsme měli smůlu na rodinné partičky, které vysedávají pod okny a chlastají, děti pobíhají a ječí od 6 od rána do 2 ráno následujícího dne.
Zaznamenala jsem zahuštění turistů, asi se jim nechce do ciziny, nebo nemůžou, tak se přesouvají do ČR. Taky bydlím v prázdninové oblasti... tak vidím tu změnu takřka z okna.
Na hradech a zámcích jsme se setkali s lokálními návaly lidí, bez respirátorů (nasazovali až po upozornění, když si průvodci troufli).

V Chorvatsku tam, kam jezdíme, všichni měli respirátory, nebo jsme mohli zcela vyloučit kontakt. Akorát Pula mě dost zklamala, ale taky jsme se dokázali vyhnout lidem a jedli jsme venku na řídké zahrádce.

V Itálii bylo v muzejích, galeriích a vilách minimum lidí (na prohlídce třeba 6 včetně nás), někde i time sloty, automaty hlídající vstupy, bzučáky hlídající vzdálenost mezi lidmi, v restauracích i v MHD lidi s respirátory a vždycky tam byl někdo, kdo to hlídal, lidi se upozorňovali i vzájemně a slušně. V restauraci se člověk zvedne od stolu a okamžitě nasadí respirátor, na záchodě totéž.

Prostě za kulturou, jídlem, klidem, hezkým a klidným ubytováním apod. už často radši jezdím jinam než po ČR. ČR nevylučuji, ale už jsem to zredukovala. Taky jsem vybavila dům a zahradu tak, že se nám už ani často nikam nechce, je nám dobře doma (prý je to nějaký covidový jeskynní komplex ).